Dešťová zahrada svépomocí
S minimální údržbou, bez další energie, pouze samospádem.
Dost řečí o suchu. Pojďme udělat něco příjemného proti němu. Začátkem tohoto léta jsem se rozhodl vybudovat dešťovou zahradu na chalupě. Nejprve jsem to vnímal jako důležitou věc, která přispěje k zmírňování sucha na zahradě. Stala se z toho ale nakonec touha zasáknout každou kapku, která by jinak urychlila odtok vody do potoků a dále do řek, které se množstvím vody za silných dešťů rychle rozvodní. Doslova mě začalo bavit pumpovat vodu do země.
Problematikou modrozelené infrastruktury se zabývám spíše okrajově. Narazil jsem ovšem na pár lidí, kteří mě dokázali dobře nasměrovat. Děkuji tak mimo jiné dámám z ateliéru K2N. Rovněž jsem rád, když se mohu do věcí pouštět jak hlavou, tak později i rukama. Přeměna zahrady tak byla skvělou příležitostí realizovat mé nápady. K úvodu bych chtěl také přidat, že v článku jsou některé výpočty významně zjednodušeny pro lepší pochopení a v případě realizace vašich opatření je nutné nahlédnout se vší podrobností do platné legislativy.
Dešťovou vodu je možné využívat mnoha způsoby. Lze jí napojit na domácnost nebo přečišťovat na pitnou. V pojetí dešťové zahrady se zaměřím pouze na její využití venku. Na zahradě jsem tak postavil jak zadržovací nádoby, tak plochy pro zasakování vody.
Kde tedy začít? Ideálně už na střeše. Pokud si přejete střešní zahradu stejně tak, jako se o ní pokouším já (RST), část vody budete zasakovat už na střeše. Dále, pokud to vedení okapových svodu dovoluje, distribuujte vodu již odtud. Blízko svodům je dobré vybrat místo pro zadržovací nádrže. Jakmile jsou plné, přepadem voda odtéká do zasakovacích ploch. Až poslední možností je odtok do kanalizace.
V půdorysu střecha domu zabírá 116 metrů. Lze to jednoduše změřit například na webu CUZK. Významnou hodnotou je množství srážek, které na střechu spadne. Objekt se nachází v lokalitě, kde naprší v průměru 550 mm srážek za rok. Každým rokem je tak ze střechy odvedeno cirka 84 m3 vody. To je pro představu jako dva menší pokoje plné vody. Důležitější než roční úhrn srážek je úhrn srážek z přívalového deště. Právě kuli němu musíme správně dimenzovat vsakovací zařízení tak, aby vás voda nakonec nevyplavila (pozn. č.1). Podrobně se tomu věnuje tabulka níže. Její celkový dopočet je důležitý, avšak pro zjednodušení článku budeme vycházet pouze z jejich ,,krajních“ hodnot.
Těmi jsou:
1. Množství srážek za 5 minut. Za tuto dobu může v případě desetiletého deště napadnout až 14 mm vody. Jelikož jsem nevytvářel bezpečnostní přepad, určil jsem tuto hodnotu raději vyšší, 20 mm.
Za 4320 minut (72 hodin) může v případě desetiletého deště napadnout až 100 mm srážek.
Tyto hodnoty jsou důležité pro správné dimenzování vsakovacích prvků. Ty musí být schopny množství vody pojmout a nad povrchem do 24 hodin zasáknout (a pod povrchem do 72 hodin).
Je-li plocha střechy 116 m2, lze po prvních pěti minutách deště očekávat příval 2,32 m3 vody. Za 72 hodin bychom měli být schopni odvést/zasáknout 11,6 m3. Abychom byli schopni takové množství zadržet, musíme mít jak dostatek objemu, kam vodu rychle odvést, tak dostatek plochy, kde jí zasáknout. Výpočty nezohledňují průběh srážek v čase, ale celkové množství deště.
Pro vytvoření reservoáru, kde se voda zadrží, nám mohou posloužit jak zadržovací nádrže, ze kterých je možné později vodu redistribuovat, tak průlehy a drenážní vrstvy, kde se voda krátkodobě zadrží, než se vsákne. Tyto prvky musí dle výpočtů celkem tvořit 2,32 m3 objemu. Pro tento účel byly vytvořeny nízké rýhy se zabudovanou drenážní rourou obsypanou štěrkem a průlehy vyplněné štěrkem. (Při výpočtu objemu ploch pro retenci nezapomeňte počítat pouze volné póry v objemu štěrku, které tvoří cca 35 % jeho objemu hmoty.)
Druhým významným faktorem pro dimenzování dešťové zahrady je rychlost, jakou půda dokáže zasakovat vodu. Stanovuje se koeficientem vsaku a infiltrace. Ty určují, kolik milimetrů vody se zasákne na 1 m2 za 1 minutu.
Koeficient vsaku a infiltrace lze zjistit z tabulek a nebo přesněji hydrogeologickým průzkumem na pozemku. Průzkumem jsem zjistil, že koeficientem vsaku je 56 l /m3/h. Hodnota infiltrace (tj. průsak vody skrze travní drn) je 108 l/m3/h. Oba koeficienty odpovídají málo stlačené zahradní zemině, která dobře pojímá vodu.
Teď, když známe hodnoty koeficientu víme, kolik plochy potřebujeme pro zasáknutí celkového množství vody spadané za 4320 minut.
Díky dobré propustnosti půdy a plošné velikosti retenčních opatření se voda v klidu stíhá zasakovat do vytvořených zařízení. Výpočet po stranách výkresu výše je zjednodušený pro pochopení.
Konkrétní opatření
Pro zasakování a retenci jsem volil následující způsoby: zadržovací nádoby, drenážní rýhy a průlehy s drenáží pod zemí.
Ze střechy je voda odváděna třemi okapovými svody, opatření jsou tak trojího typu:
část A – Zachytávání do nádrže (900 l) →bezpečnostní přepad a vyvedený kohout ze spoda nádrže →retenční průleh →retenční rýha → retenční vrstva pod zemí.
část B – Zachytávání části vody rostoucími střešními taškami na střeše →odkap vody z okapů → retenční vrstva pod zemí → retenční rýha.
část C – Zachytávání vody v nádrži (220 l) → zasakovaní do záhonu.
Zimní režim
Jako velkou výhodu zmíněných opatření vnímám, že jsou všechny mechanického typu bez nutnosti další energie. Voda odtéká všude samospádem a není ji nutné odnikud čerpat. Dna nádob jsou opatřeny hadicí a kohoutem. Lze je tak dle potřeby vypouštět.
Před příchodem mrazů by měly být všechny kohouty otevřeny a voda v kapalném stavu tak bude odtékat samospádem pryč. Je-li teplota pod bodem mrazu, nepřitéká ze střechy nová. Výhodou tak je, že se v půdě celkově zasákne více vody a v létě mají rostliny větší dostatek podzemní vláhy. Druhou výhodou je, že kromě otevření kohoutů a jejich nasměrováním směrem do zasakovací zařízení není potřeba žádné další práce.
Shrnutí
Pro střechu o ploše 116 m2 bylo vybudováno 12m2 plochy pro zasakování a 1,7m3 objemů pro zadržení vody (+ 1,22 m3 v nádržích). Ročně tak zahrada zachytí navíc okolo 84 m3 vody.
Celkové náklady za nádrže (1000+220 l), drenážní roury, roury vedoucí vodu z přepadu, hadice, kohouty, štěrk s dopravou, geotextelie a pár starých cihel nepřesáhly 8 000,- korun. Doba práce strávená realizací opatření byla cca 2,5 dne + vytvoření projektu s průzkumem vsakování.
Na dešťovou zahradu není nikdy pozdě. Vězte, že pohled na vodu, která vám neutekla, ale ochladila a oživila vaší zahradu v parném létě, vás potěší. Začněte klidně hned. Neváhejte se zeptat. Udělejte něco pro sebe, co přispěje i vašemu okolí.
Autor: Ing. Jan Waldhauser janwaldhauser.cz 
Pár dalších užitečných (a důležitých) informací:
-Vsakovací zařízení se musí vyprázdnit do 72 hodin z důvodu zahnívání vody a 24 hodin nad povrchem. Vodu je lepší zasakovat přes travní drn například pomocí průlehu, tím se lépe přečisťuje. Důležité je to především tam, kde je voda zasakována třeba z pojezdových ploch*.
-Pro správné vytvoření zasakovacích ploch je nutné dodržet odstupové vzdálenosti od budov a nevytvářet dna zasakovacích zařízení níže než 1 metr nad hladinou podzemní vody (z důvodu přečišťování vody).
-pozn. č. 1: Zařízení pro vsak nemusíte vždy dimenzovat na desetiletý déšť. Může se stát, že by opatření bylo zbytečně drahé a neefektivní. V tomto případě lze řešit problém bezpečnostním přepadem, který odvádí přebytečnou vodu do kanalizace. Zahrada s vegetací i tak zachytí většinu ročního úhrnu srážek, který dopadne přímo na ni. Bezpečnostní přepad je dle platné legislativy nutný u všech zasakovacích zařízení.
- Nová norma ČSN 75 9010 pro návrh, výstavbu a provoz vsakovacích zařízení srážkových vod je dobře interpretovaná zde:
https://voda.tzb-info.cz/destova-voda/7314-nova-norma-csn-75-9010-pro-navrh-vystavbu-a-provoz-vsakovacich-zarizeni-srazkovych-vod
https://voda.tzb-info.cz/destova-voda/7558-dimenzovani-vsakovacich-zarizeni-dle-nove-normy-csn-75-9010
*další výjimku tvoří autobazary a podobné, viz. ČSN 75 9010.